HC Skulls Hlinsko

Po roce je to tu opět, jsme ve finále. Přípravu jsme opravdu nepodcenili a řádně se připravovali už na parkovišti a v kabině. Nezbytné sjednocení barev a může se jít na věc. Nervozita stoupá, to když vidíme zaplněné tribuny, v drtivé většině v barvách našeho soupeře. Nepřející, nepřátelská atmosféra nás spíše povzbuzuje.

Sezónu jsme si poctivě oddřeli a před utkáním si tak vychutnáváme a nasáváme atmosféru. Tradiční zahajovací sestava se připravuje k úvodnímu buly, a je to tu! Snažíme se diktovat tempo hry a až s podivem se nám to daří. Hostovice jsou zakřiknuté, nervozita z utkání je asi svazuje více než nás. K naší smůle nedokážeme naši hru přetavit v toliko kýžené góly, bravurní gólman Hostovic asi začaroval svoji branku a s ní i velkou část prostoru před brankou. Nejsme totiž schopni vystřelit, takže se neustále motáme v rozích, za brankou, prostě všude, jen ne pořádně vystřelit. A když už šanci máme a skoro zvedáme ruce, je tam čaroděj v černém, který svou svatyni hájí jak se má. Branky se diváci nakonec dočkají a to k překvapení nás všech v naší síti. Nedůrazná práce před naší brankou umožňuje rozehrávku z pozabranky. Nehlídaný útočník má před brankou dost času a prostoru zavěsit.

Obdržená branka nás naštěstí nekosí. I nadále se snažíme hrát, jak nejlépe umíme. Do konce první třetiny se však již skóre nemění.

Do druhé třetiny jdeme s odhodláním a nadějí. Máme více ze hry, logicky to musí přijít, jen aby to byl ještě dnešní zápas J Snahu o tlak, ale maří příliš časté vyloučení. Zkoušíme si dokonce i hru ve třech a to hned několikrát. Kýžené branky se přeci jen dočkáváme, jogurti se prosazují právě včas. Komando teenagerů, které se tak pěkně během sezony sehrálo, ukazuje svoji sílu. Z podobné situace jako domácí, skórujeme i my. Vambera se prosazuje právě v čas. Nejmladší člen naší skvadry roste ve střelce.

Přestávku mezi třetinama trávíme v kabině. Situace jak přes kopírák, stejně jako vloni je po dvou třetinách nerozhodný stav. Musíme zabrat a vyhnout se hodně nepříjemným nájezdům. Ale je to stále stejná písnička, tvoříme si šance, tlak všechno, ale branku prostě ne a ne vstřelit. Když navíc na druhé straně je nečekaně nařízené přísné trestné střílení, tuhne nám krev v žilách, Berda je však gólman par excellence. Šance žijí, Pošvajz s Waskou ožívají a valí to na bránu jak jen se dá. Bohužel nám další branka už v letošní sezóně není přána.

Siréna utíná naše snažení a na řadu přicházejí opět nájezdy, 5 na každé straně. Teoreticky víme vše, ale prakticky se to daří jen Pošvajzovi, který ovšem v klíčovém okamžiku trefuje brankáře. Ostatní naše nájezdy pak končí pohodlně v náručí hostovického gólmana. A protože Berda je také k nepřekonání, je stav po 4 sériích 0-0. Výhodu prvního nájezdu, který jsme si vylosovali promarňujeme a čekáme na odpověď Hostovic. K poslednímu nájezdu se tak staví provizorní kapitán domácích, nájezd proměňuje zkušeně jak ostřílený mazák.

Je konec, opět končíme před branami slávy, ale za odehraný zápas se rozhodně nemusíme stydět. K vidění byl hokej na úrovni, prostě finálový. Opět se nám na krku houpou už třetí stříbrné medaile a slza málem ukápne. Šťastnější se radují a tak to bývá. Za letošní sezónu se stydět rozhodně nemusíme, hráli jsme hokej, který se musel v každém utkání líbit. Radioaktivitě srdečně gratulujeme k zisku mistrovského titulu, je to asi i spravedlivé s ohledem na celou sezonu. Borci od Pardubic neprohráli v základní části jediný zápas a to je výkon hodný mistrů!