HC Skulls Hlinsko

Dlouho mi trvalo než jsem se odhodlal napsat pár řádek k nepovedenému utkání s Hostovicema. Je to už takové otřepané klišé, my bychom chtěli, hodně se o tom debatuje a dělají se předzápasové rozbory, ale když dojde na realitu, je to všechno jinak.

Začneme prezencí, z původně uvažovaných 16 dobře vybraných kousků se k utkání dostavilo jen 14 a to není vše. Krátce po zahájení jsme přišli o Kůču, takže opět přistupujeme ke kompromisu. 

Dalším faktorem bylo nasazení, přestože jsme do utkání šli společně s jediným cílem, nepodařilo se vnést do hry to co jsme měli v hlavě.

No a pak samotný rozjezd utkání, naprosto vlažný a bez špetky odhodlání. Soupeři věnujeme vedení, když si bruslí srážíme soupeřův pokus o rozehrávku za bránou. Náš soupeř nás hravě přehrává ve všech aspektech hry. A když už se dokážeme prosadit a srovnat hru, věnujeme před koncem třetiny soupeři opět možnost jít do vedení.

Během pauzy si moc dobře uvědomujeme situaci, víme, že umíme lépe a víme jak nato. Naše nadšení ale brzdí časté návštěvy zařízení na protější straně hřiště. Soupeř je sice na tom podobně, ale on nepotřebuje dotahovat a útočit. Když se konečně oklepeme a zbavíme zbytečného vysedávání naproti, začneme hrát jak bychom si představovali, je skóre už hrozivé (1-4), i tak v čisté přesilovce se vracíme do hry díky brance Jirky Pražana. Na ledě to začíná jiskřit a občas padnout taková ta prázdná hrubá slova, která nic neřeší. Od půlky druhé třetiny se je asi nač dívat a nejeden divák v aréně si jistě přišel na své.

Do třetí třetiny vstupujeme s dvoubrankovým mankem, které přes veškerou snahu a nástrahy nedokážeme stáhnout. A tak se již po 11 musíme sklonit před soupeřem a pogratulovat k vítězství.