HC Skulls Hlinsko

Cortina, tak určitě! Jak říkám. Nevím no…

Dlouhé 4 roky jsme se po debaklu v Torontu neodvážili vystrčit paty z naší domoviny. Až přišla lákavá nabídka podívat se do ne zcela hokejové Itálie. Do Cortiny jsme se vypravili v počtu 14 kusů. Rozruch způsobil už náš odjezd z hlinecké benzínky, kdy si nás pánové v oranžové dodávce se sajtnou spletli se svými nohsledy a chtěje nás vybavit lopatami, hnali honem zpět na stavbu.. Ubránili jsme se a raději vyrazili non stop do Dolomit.

První naše kroky vedli logicky na Olympijský stadion, chtěli jsme vědět, co můžeme od soupeřů očekávat. Dle informace pořadatele měli od 21h večer trénink dvě mužstva. Krve by se v nás nedořezal, když po vstupu na stadion po ledě lítalo 20 hokejistů, jejichž pohyby byly více hokejové než ty naše. Uklidnění nastalo se sirénou, když borci odcházeli do kabiny A mužstva Cortiny a na led se trousili brkálisti zhruba naší úrovně! V klidu jsme se přesunuli do místa bydliště! Ani stěhováni neprobíhalo v našem případě úplně bez komplikací. Největším oříškem bylo propašovat našeho kulatého padesátilitrového kamaráda s vyprazdňovacím systémem. Autolana a silní hokejisti na balkoně to ale vyřešili s noblesou sobě vlastní. No a mohli jsme konečně ladit formu…

Turnaj jsme zahajovali my, jak jinak J Brzká ranní hodina, na kterou jsme zvyklí ze Skutče nám nečinila problémy. Soupeř Ravensburg Ice Skaters působil zcela profesionálně, týmové dodávky, mikiny, bundy, kustód a já nevím co ještě. No nebudu dlouze popisovat děj na ledě, prostě jsme je sfoukli 4:0. Na úvod dobrý, možná až moc. Následovalo krátké intermezzo v naší kopce a rychlé občerstvení v bufíku pod slunečníkem v areálu stadionu. Jak se později ukázalo, osmahlá cibulka na typickém italském hamburgeru, dokázala své… Naše kopka se proměnila v žumpu, kde odeur vlastního kapitálu nakopl naše žaludky natolik, až jsme zapomněli na své hokejové umění J

Druhé utkání s místními bývalými borci z ligy, Dinosauri Cortina. Již při rozbruslení bylo jasné, že se jedná o úplně jiný level. Asi třicet borců způsobilo při rozbruslovacím kolečku takový průvan, že i naše vzdálená šatna byla rázem čistá.. Tedy bez kapitálu! Kluci v modrém věděli co s náma, i když jsme se statečně bránili a vytvořili si i několik slibných šancí, góla jsme nedali a utkání skončilo 5:0 v náš neprospěch.

Po Dinosaurech následovala pětihodinová pauza. Výjezd na 3244m vysokou Toffanu di Mezzo byl jasnou volbou. V lanovce jsme potkali spoustu kamarádů, zejména pak Dáda se Špáčou, Ti byli mezi sedmdesátnicemi jako urvaní ze řetězu a doslova se předháněli, kdo nasbírá více bodů! Ale nejen touha se seznamovat nás táhla na vrchol…. Na vrcholu jsme si vybalili svoje nádobíčko a ukázali, že bychom se neztratili ani jako členové švédského opalovacího družstva.

Vysokorská tůra vlila do žil některých, třeba Špáči, Wasky, Dády, Chlupa a Filouse bojovného ducha. Suboj se Stakalenymi oči Ljublana byl opravdu vyhrocený. Borci ve žlutých dresech se zkaleným sobem na prsou byli od začátku tvrdým oříškem. Zápas byl z počátku v naší režii, ale přišli na řadu drobné šarvátky a netrvalo dlouho a ze šarvátek byla celkem solidní týmová řežba proložená výukou jadrného českého jazyka. Skrýtý talent učitele v sobě objevil Waska, a nejen talent, ale i kamaráda J. Hlavními aktéry byli výše jmenovaní. Zápas byl předčasně ukončen a my stejně jako soupeř dostali podmínku. Po utkání následovalo ještě fairplay foto. Trochu nám to připomnělo jistý nejmenovaný český film s kancem v hlavní roli. Alespoň bylo očem debatovat. Jo abych nezapomněl, z utkání jsme měli za plichtu 4:4 bod.

Večer na pokoji při pivu byl rozkryt systém turnaje, ze skupiny postupují jen dva. O postupu rozhodne náš souboj se Squali Cortina. Velká neznámá.

Ráno jsme využili k vstřebání tekutin po dlouhé noci, kterou jsme jako i tu předchozí zakončili oficiálně v 1 ráno. Po rozkoukání a vyvenčení následovala cesta do jámy lvové. Squali hnané nejméně 4 fanoušky na nás vlítlo jak se na domácí tým sluší a patří. Jenže my vymysleli taktiku a systém. Snakese a jeho partu jsme zaskočili precizní přesilovkou a naprosto dokonalou hrou v útočném pásmu. Naším nejlepším výkonem na turnaji  bylo rozhodnuto, že postupujeme mezi 4 nejlepší.

Protože v zápase o finále byl naším soupeřem tým SG Klatovy, bylo nám víceméně jasné, že naší metou je bronz! SG Klatovy složené sice z hráčů na 45 let zato ale se zkušenostmi z extraligy a II. národní hokejové ligy byly opravdu nad naše síly. Přesto panovala po posledním utkání naprostá spokojenost. Snad i proto jsme se rozhodli maximálně podpořit naše přemožitele alespoň na tribuně. Finálový zápas měl tak atmosféru jakou tahle hala zažila naposledy v roce 1956! Všechny známe hokejové chorály duněli halou, jako rozený vůdce tribun se ukázal opět Waska se Špáčou. Podpořeni pestrým repertoárem od Fífy vytvořili atmosféru hodnou finálového boje! Na jejím konci se klatovští radovali z vítězství!

Následovala večeře a vyhlášení. Jasnými hvězdami jsme se stali my…a to bez debaty, že hoši?

 

Sečteno a podtrženo, příští rok se Cortina otřese v základech!

 

1. SG Samoty Klatovy (CZE)

2. Dinosauri Cortina (I)

3. HC Skulls Hlinsko (CZE)

4. Rainmen All stars (D)

5. Squali Cortina (I)

6. Mansen Ketut Tampere (FIN)

7. Wild Cats Lausane (CH)

8. Staklene oči Ljublana (SLO)

9. Old Timers Milano (I)

10. Ravensburger Ice Skaters (D)