HC Skulls Hlinsko

SF2, už to mohlo být hotové a vyřešené. I sestava na papíře nevypadala špatně. Ale . . . zatímco v předminulé sezóně jsme první semifinále s Otradovem projeli a pak se mohutně zvedali, teď jsme byli po prvním zápase možná lehce na koni. Asi jsme to měli prostě dané, že když šel první špíl půjde i druhý. Pro jistotu jsme začali stejně špatně jak v prvním zápase, v prvním střídání vlastní brankou posíláme soupeřovi dáreček. Hra mdlá a bez chuti a zápalu. Přesto srovnáváme.
Takže uvolnění jsme stále. Druhou třetinu zahajujeme opět tragicky, nedůrazem na vlastním brankovišti. Stav ještě vracíme na rovinu a nijak nebereme různé varovné signály vážně. Naše hra není ono, nic neděláme pro zlepšení. Soupeř navíc dvakrát udeřil. Nebylo to žádné extra přečíslení ani tlak, ale zkrátka naše hra to umožnila. Vytouženou kontaktní branku sice dáváme, ale oba sudí stáli tak dobře schování, že dotlačený puk jen těsně za čáru nebyl přes hradbu hráčů vidět.
Manko dvou branek před úpravou ledu a čas na rozmyšlenou. Trocha rošády se sestavou před třetí třetinou dávají jisté naděje. V momentě kdy snižujeme 3:4 ji živíme asi nejmocněji, ale v tu chvíli soupeř využívá přesilovku a nám opět zbývají jen oči pro pláč. Čas letí moc rychle, vytvořené šance nedokážeme proměnit a že jich nebylo málo. Dvě minuty do konce a máme přesilovku, zkoušíme hru bez brankáře. Souvislý tlak se nám moc nedaří a když soupeř posílá do prázdné branky je jasné, že se utkáme ještě jednou. Stejně jako předloni.